Kdo je vaše miminko?

Když se narodíme, máme velice omezené schopnosti komunikace se svými rodiči a druhými lidmi. Trvá nám rok než dokážeme říci první slova a minimálně ještě další rok než umíme poskládat smysluplnou větu a vyjádřit přesněji jak se cítíme nebo co přesně chceme. 

Nemáme to právě jednoduché. Může to pak vypadat (a mnoho lidí si to skutečně myslí), že nic nevnímáme a ničemu nerozumíme.

Miminka často považujeme za někoho, koho musíme přebalit, nakojit nebo nakrmit z lahvičky, umýt, utišit když pláče, prostě obstarat. Ale miminko je malý člověk se vším všudy. Všechno vnímá, všechno co se kolem něj děje chápe a na základě těchto zkušeností si utváří první úsudky o sobě, o rodičích, o světě, ve kterém žije.

Učení začíná v děloze

V posledních letech se objevuje mnoho výzkumů a osobních terapeutických zkušeností odborníků, zejména z oblasti psychologie, které pro nás znovu objevují dávno zapomenuté - život nezačíná narozením, život začíná početím. Již v děloze jsme byli těmi stejnými lidmi, kterými jsme nyní. A protože jsme přirozeně chtěli zapadnout do společnosti, už tam jsme nasávali informace a na jejich základě se učili. Období strávené v matčině břiše má jistě množství výhod, ale může být pro miminko prvním zdrojem obrovských stresů, které se podepíší na duševní pohodě a prožívání po celý život.

Co miminko chce?

Pro většinu z nás dospělých je velmi těžké pochopit, jak se naše miminko cítí. Dobrou zkušeností v tomto ohledu je absolvování sezení, které umožňuje vrátit se ve vlastních vzpomínkách do doby, kdy my sami byli v bříšku, k porodu nebo do období, kdy jsme byli malí. Protože všechny zkušenosti svého života si pamatujeme a můžeme se k nim pomocí různých metod snadno vrátit. Ze svých vlastních prožitků si totiž nejlépe uvědomíme a pochopíme, co děti cítí.

Nebo se můžeme alespoň pokusit představit si, jak bychom se v dané situaci cítili my. Jak bychom se cítili sami u sebe v bříšku? Dítě v břiše je logicky zaměřené hlavně na matku, ta je středobodem jeho Vesmíru. A jediné po čem touží je, aby se máma cítila dobře, radovala se ze života a těšila se na něj. Jak to miminko všechno pozná? Čte nám myšlenky. Tím, že je přímo uvnitř nás, velice dobře vnímá, jak se cítíme a o čem přemýšlíme - je na nás napojené. Když se cítíme dobře, cítí se také tak. Ale každý sebemenší stres prožívá s námi, ať už se jedná o zapálenou cigaretku, hádku s partnerem, nebo třeba strach z výsledků genetických vyšetření. A když se narodí, tato vazba ještě docela dlouhou dobu přetrvává.

Jak být dobrou mámou?

Ve světle těchto informací to může vypadat poněkud beznadějně. Vystresovaná máma bude mít zase jen vystresované a nespokojené, případně rezignované miminko. Ale v podstatě je to právě naopak. Když otěhotníme, je to pro nás velká výzva a příležitost změnit způsoby svého myšlení a prožívání. Teď už nejde jenom o nás.

Doteď jsme se klidně mohly celé dny jen nervovat, pořád dokola něco "řešit" a za něčím se honit, ale takový život pravděpodobně není to, co bychom chtěly své miminko naučit. A nejlépe ho naučíme žít šťastný a spokojený život vlastním příkladem.

V těhotenství

Užijte si těhotenství, soustřeďte se na to hezké, hodně se radujte a těšte se na miminko. Přemýšlejte o něm od první chvíle jako o vzácné návštěvě, která se vás rozhodla navštívit a tak se k němu také chovejte. Neznáte ho, ale brzy se poznáte a můžete vzít jed na to, že to bude ten nejmilejší člověk, kterého jste kdy potkala. Važte si toho, že si vybralo právě vás a projevujte svému dítěti mnoho lásky, ať už v myšlenkách, nebo tím, že si často budete hladit rostoucí bříško. Zkuste s ním komunikovat. V duchu si s ním povídejte a když už se dostanete do nějaké stresové situace, uklidněte se a vysvětlete mu, že se ho to netýká. Ono to pochopí.

Když je na světě

Máma je, a po docela dlouhou dobu zůstane, tím nejdůležitějším člověkem v životě každého z nás. Vaše miminko je od první chvíle závislé na vaší blízkosti a lásce. Milujte ho a láskyplně naslouchejte jeho potřebám. Ze začátku je to jasné - potřebuje být pořád s vámi, jedině tak se cítí v bezpečí. Snažte se ho nikdy nezradit, nikdy ho neopouštět, protože vaše děťátko nemá pojetí o čase a i pár minut bez vás prožívá jako obrovskou nejistotu a cítí se špatně. Co nejvíce ho noste. S tím, jak poroste, postupně se osamostatní, ale to bude pár měsíců trvat. Užijte si ten jedinečný a neopakovatelný čas se svým dítětem.

A když se objeví nějaký problém s dítětem - pláč, nemoc, vyrážka... cokoliv - vždy se zamyslete nad tím, co zrovna prožíváte a nad čím přemýšlíte, co se děje ve vašem životě? Protože dítě prožívá nějaký stres a reaguje na vás nebo na dění kolem sebe. Možná jste se jen ve víru všedních starostí zapomněla radovat ze života, užívat si každý den, nacházet to hezké...

Zastavte se, odpočiňte si, řekněte si o pomoc... Hoďte vše za hlavu a věnujte se tomu, co je skutečně důležité - vy a vaše miminko.