Problémy s kojením jako signál

Volala mi žena. Potřebovala poradit s kojením. Její čtyřměsíční syn najednou před pár týdny začal občas odmítat prso. Zdálo se jí to divné, protože nikdy s kojením potíže neměla. Ptala se, jestli bych se zajela podívat na techniku přiložení, co dělá špatně...

"Je to vaše první dítě?", zeptala jsem se.

"Ne, už mám staršího syna", odpověděla.

Připadalo mi divné, že by žena, která kojí už druhé dítě, začala najednou dělat chybu v technice, ta už určitě ví jak na to...

Příčina nespo(kojenosti)

"Spíš než přiložení bych řešila skutečný důvod toho, proč vaše dítě odmítá kojení, co se u vás doma děje... Co prožíváte. Jasným vodítkem je doba, kdy potíže začaly. Co se dělo před těmi pár týdny?" "No, je pravda, že starší syn začal chodit do školky. Nezvládá to moc dobře, hodně vyváděl. Teď už je to sice lepší, ale pořád mi dělá starosti."

A máme pravou příčinu toho, proč je malý bráška nespokojený. Rovnováha v rodině se vychýlila a máma má trápení, něco řeší... Máma je energetickým středobodem celé rodiny. Jak není v pohodě ona, vnímají to všichni a prožívají její stres.

Poprvé do školky

Vím, jaké to je, když dáte první dítě do školky. Pro většinu z nás těžké, doteď bylo jen s námi doma a najednou se neuvidíme půl dne. Nebudu vědět, co prožívá. A navíc, když tam pláče... Pamatuji si živě dobu, kdy šla naše prvorozená Zůza poprvé do místní instituce. Druhý den jsem se náhodně vrátila zpátky do šatny a uviděla jí, jak sedí u stolečku a pláče. Ptala jsem se proto učitelky, jakto, že brečí. Říkala, že plakala už včera, ale neřekli mi to, protože si musí zvyknout. Ať vytrvám, že se dítěti nesmí ustupovat, to by si pak dělalo, co by chtělo.

Její přístup mě šokoval. Byla jsem na mateřské a školku jsem nepotřebovala. To poslední, co pro své děti chci, je, lámat je, aby si někde zvykaly, i když nechtějí. Věřím, že si dokážou rozhodnout, kde jim to vyhovuje a kde ne. A proto jsem nechala Zůzu rozhodnout. Párkrát ve školce skutečně pak byla, ale nebavilo jí to tam, nudila se. Chtěla být s námi doma, je velmi činorodá, pořád něco sama kutí. A ráda si povídá s dospělými, na to ve školce prostě nebyl čas. A tak byla většinu času s námi.

Druhá Bětka to měla zase trochu jinak. Pár dní vždy chodila a líbilo se jí a pár týdnů pak zase do školky jít nechtěla, dala přednost kolektivu sourozenců a kamarádů. Každý jsme holt jiný. Některé dítě si bude v kolektivu přímo libovat a jinému organizovaná zábava a množství pravidel dělat dobře nebude. Rozdíl může být i ve věku, kdy jsme na školku připraveni. To, co ve třech letech nevyhovuje, o dva roky později bavit může.

Prozkoumejte svou motivaci

Ptala jsem se proto ženy, jaké jsou opravdové důvody toho, že synka do školky dala. Může přeci být s ní doma, když je na mateřské dovolené... Myslím totiž, že je potřeba prozkoumat ty opravdové důvody a opravdové potřeby. Protože když se ponoříte do takových těch klasických argumentů, často hraje obrovskou roli tlak okolí, který společnost matky, sourozenců a kamarádů považuje od určitého věku pro dítě za nevhodné: "Musí si zvykat na kolektiv", "Bude rozmazlené", "Musí se naučit v klidu sedět".

Jaké dobré důvody máte vy? A jsou opravdu vaše, nebo se snažíte vyhovět tlaku svého okolí?

Nakonec jsem ženě doporučila, aby zavnímala, co jí vlastně na školce vadí a co doopravdy chce a potřebuje její vlastní rodina. Bez ohledu na to, co si myslí ostatní. Dát důvěru sobě i svým dětem, že vědí, co potřebují. Tak, aby mohla být v klidu. Ať už s prckem ve školce nebo doma.

A když bude v klidu a spokojená máma, budou spokojené i její děti. A zase tam máme to spo(KOJENÍ)...